Přiměřeně sarkastické a nadprůměrně trefné hlášky dominikánského klerika

Chat s Aramellovou příchutí aneb OArm

5. 5. 2008 14:25
Rubrika: Úvahy | Štítky: komunikace

Nebojte, žádné strachy, nejde o nějaký nový, militantní vojenský řád, který bych byl přes chat založil se sadistickým potěšením z budoucích muk, kterým by jeho budoucí členové měli vystavit své protivníky. Jde mi asi o tolik. V dnešní době je naše komunikace zmrzačena přehršlí eSeSmeskování až hrůza. Nejde ani tak o četné překlepy, které se málokterý pisatel obtěžuje po sobě opravit, nejde ani o nechutné hrubice, které bijí do očí na sto honů. Dokonce i nesmírné ochuzení jazyka, který se redukuje na pár základních výrazů (nemluvě o tom, že se málokdo namáhá s jejich časování či, „nedej Bože!“, skloňováním) a čím dát tím větší sadu zkratek připomínajících šílené konglomeráty „pajazyka“ komunistické moci, bych se odvážil kvalifikovat jako méně závažné než smutná skutečnost, jíž by mělo být zasvěceno toto pojednání. Jde o to, že obsah následuje formu a stejná strohost, která modeluje vzhled displejů Vašich (já, Bohu díky, nejsem nucen tento výdobytek postmoderní doby používat či i jen vlastnit) přenosných telefonků, modeluje i obsah toho, co sdělujeme svým (ano, zde se zahrnuji, jelikož i bez telefonku zůstávám člověkem „telefonkové“ společnosti) blízkým i méně blízkým. Ano, úsečnost, ba příkrost přímo čiší z oněch narychlo naťukaných zpráv, které nesou jako svůj punc, ba copyright „NČ“ (nemám čas), případně – pro ty „novější“ – NT (No Time). A není divu, vždyť odpálkovat kohokoliv, či prostě ho jen utnout je o tolik snazší pár ťuknutími do ohmatané devítiklávesové klávesnice než ústy tváří v tvář; byť i zde se obávám, že záhy pocítíme ještě znatelněji dopady „telefonkizace“ společnosti a tedy podstatného zdrsnění i slovní komunikace, které můžeme s lítosti konstatovat v oněch koutech republiky a společnosti, kde se již nyní říká místo „Promiňte, prosím, mohl bych projít“ pouhé „Uhni, vole!“ bez toho, že bych chtěl poskytnout vícero ještě lapidárnějších a sprostších výrazů; laskavý čtenář nechť nechá pracovat svou fantazii na základě četných smutných případů těchto skutečností, jichž může být dennodenně svědkem. Nejhorší na tom je, že – jaksi samovolně – tak myšlenková krutost proniká do naší komunikace bez našeho vědomí a úmyslu, leckdy dokonce proti němu. „Co je psáno, to je dáno“ platí stále i v naší (pře)oralizované společnosti, která neumí číst než Harryho Trotla (omlouvám se, ale skutečně nemohu říci, že bych v srdci kojil sebemenší zvláštní slabůstku pro knihy s tímto hrdinou). A není divu, že potom může snadno těch pár narychlo vyžbleptaných řádek doslova odkráglovat toho, komu jsme je poslali, jakkoliv jsme neměli sebemenší úmysl se jej dotknout.

Dobrá zpráva: Řešení (či východisko) existuje!

Před nedávnem mi napsala jedna moje spolužačka krátkou chatovou zprávu (přísně vzato se jedná o zprávu na Facebooku, který francouzští /a nejen francouzští/ katolíci používají místo Signálů – není to sice katolický web, zato má – při vší úctě k velectěným Signálům – mnohem větší spoustu funkcí a vymožeností, pokud jste anglo- či franko- fonní, nemohu než vřele doporučit), ježto jsem se delší dobu neobjevil ve škole jsa nemocen. Jen pár řádek, ne delší. Nehledala umělou vznešenost jazyka, kterémužto pokušení někdy podléhám při redakci tohoto blogu, napsala mi neotřele několik prostých řádek. Ovšem, dokázala do těch několika řádek obyčejné chatové zprávy vtěsnat tolik něhy (ve vší slušnosti, podotýkám), až jsem byl zaskočen. Bylo to opravdu jen pár řádek, když jsem si je chtěl vytisknout (ejhle jaké bláznovství, tisknout chatovou zprávu), musel jsem zvětšit písmo alespoň na velikost dvacet, abych neměl list A4 téměř prázdný, ale z těch pár řádek sálala (a sálá stále) opravdu nedotěrné všímavost a vnímavost. Zkrátka a dobře – ty řádky obsahují mnohem víc, než jen slova, která je tvoří.

Závěr – inu, moje spolužačka se jmenuje Armelle, tak se pokuste si z ní vzít příklad a i ty nejtintěrnější KrátkéZprávyčkovéSlužby (ano, myslím tím SMS) se pokuste osladit nějakou lahodnou příchutí. A nemusí být nutně Aramellová.

Zobrazeno 1495×

Komentáře

makabrozni-spelunka

jej, na zacatku sem se uplne lekla, jakej umis bejt prisnej, ale to, ze pres "telefonky" se daji psat i pekny veci, a to i ve zkratkach, bych podepsala. ("uhni vole" teda slychavam (i rikavam) celkem casto, od nekterejch lidi pohladi po dusi i to.) ps. nemeli bychom se navzajem zaradit mezi sve pratele i na facebooku? :)

LudvíkOP

Ad makabrózní-špeluňka: A to jsem si s tím dal takovou práci a myslel jsem při tom na Tebe ... Ale jestli Tě to pohladí po duši, tak Ti klidně napíši "Uhni vole"

makabrozni-spelunka

oh, dekuji, hned se mi projasnil den :)

LudvíkOP

Tak to mě těší, rádo se stalo

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz