Katolická krása

Grace Kellyová, zbožná to katolička

Není to snad ani tak kvůli tomu, že se na Vesmíru s oblibou říká „ Ty kráso!“, dokonce ani ta aliterace či odkaz na známý (a nejen známý, dokonce kvalitní a po právu oceňovaný) film Sama Mendese, ba ani skutečnost, že mezi známými osobnostmi se nachází více katolíků než byste byli čekali (jeden z jejich seznamů můžete nalézt na: http://www.adherents.com/largecom/fam_catholic.html) by mne sama o sobě nebyla vedla k tomu zvolit takovýto nadpis. Ale Klokoty mi daly příležitost hlouběji si uvědomit jednu skutečnost. Pokud si lidé často dělají falešné představy o Bohu není divu, že tak činí i když jde o jeho děti. Přesto je až k neuvěření, jak o nás jsou s to smýšlet. Jako o partičce zkrachovalých existencí, které jsou na tom po všech stránkách špatně, tak špatně, že si musí pomáhat takovými útěchami, jako jsou právě Bůh, nebe a tak podobně. Zkrátka, „katoličtí mladíci“ jsou v lepším případě nesmělí snílci, v horším zamindrákovaní budižkničemu,  „katolické slečny“ pak ošklivá kačátka, kterým musí ženicha dohazovat z kazatelen kněží k  tomu určení, či ještě hůře psychopatické hysterky, neschopné „normálního“ života, které je tudíž nutno držet ve stínu matčiných sukní a kostelních lavic. No a co se týče nás řeholníků a kněží, mnohé z toho, čím jsme častováni nelze ani publikovat před 22. hodinou a poté už stejně na Signálech brouzdají jen taková individua jako jsem já a pár mých přátel, tudíž nemá cenu vůbec je citovat (ta obvinění, své přátele cituji vždy s radostí). Pokud mi modlitbami a studiem nezeslábl zrak (na to mám ještě čas), v Klokotech bylo takovýchto jedinců k vidění jen velmi málo, pokud vůbec. Ale pokud by byli, tak není žádný důvod se za to stydět, Pán Bůh je sice náročný, ale ne vybíravý, naštěstí pro nás. Tak jak tak jsem měl tu čest tam potkávat převážně sympatické sebevědomé (pravda, někdy až moc sebevědomé, že to až katolické nebylo) muže a ženy, kteří byli, nutno vydat svědectví pravdě, nadšení, odhodlaní, chytří, vtipní a …krásní. Není důvodu tuto poslední kvalitu nikterak zamlčovat. Ostatně ani v ostatních parametrech jsme nezaostávali. Mě velice potěšilo, jak profesionálně vystupovali moderátoři (a nejen oni, ale celý organizační tým), to, že moderuju katolickou akci přeci neznamená, že musím být trapnej a infantilní, naopak to můžu pojmout velmi elegantně, což dle mého také Matouš a Tereza provedli a to tak, že na jedničku. Ne, to že jsme katolíci nám nemůže a nesmí mluvit pravdu a říct o krásných holkách a klucích, že jsou krásní, případně inteligentní, vtipní a tak dále, ale nerad bych to psal příliš o sobě …  To, však si musíme uvědomit  a uvědomovat pokaždé, že krása není ten top, kterému stojí za to obětovat všechno. Není to top, tedy to nejvyšší, není to ani to nejhlubší, co je v nás. David je v Písmu popisován jako skutečně krásný (používám jeho příklad, abych pořád nepsal jen o dámách, ale i o nich a jejich kráse je toho v Písmu dost), o co krásnější byl a je Kristus, pravý „Syn Davidův“. A on, „nejkrásnější z lidských synů“ (ŽL 44/45,3), se nezdráhal kvůli nám stát tím, který neměl podoby ani krásy (Iz 53,2). Dal svou krásu za nás, dal ji nám. I my mu v lásce dlužíme tu svoji. A ona tím získávám. Ne, nechci jít z jednoho extrému do druhého a tvrdit, že snad katolíci mají patent na  krásu a jsou hezčí než ostatní (ateisti, židi muslimové?). Ale pokud mnoho církevních autorů od svatého Augustina po svatého Františka Sáleského užívá přirovnání s květinami, snad mi bude dovoleno nazvat naše sestry v Kristu květinkami. A u těch zdaleka nezáleží jen na tom, jak samy vypadají, ale (alespoň je to má smutná zkušenost, páč mne nepomáhávaly ani ty nejdražší lilie), kdo je drží v rukou. A nás drží Kristus, který není jen nejkrásnější z lidských synů, on je Krása sama, on je Bůh. Drží nás, tak se držme.