Modlení bolí

Modlení bolí

Ano, nejenom myšlení, ale i modlení. Totiž, nemohu říci, že bych byl specialista na modlení, od toho tu jsou jiní: http://www.novydvur.cz/, http://www.klasterslany.cz/ nebo i naše sestry: http://moniales.praha.op.cz/. Ptáte se tudíž asi, co že to vlastně budu psát. To by mě taky zajímalo, ale něco mám v hlavě. Těch modliteb za den nemám zas tak málo a upřímně řečeno, vyflusanost z nich se nikterak neliší od vyflusanosti jakéhokoliv jiného druhu. Ona totiž nevyžaduje o nic menší námahu. Jistě, je pravda, že modlitba je Boží dar a ne výsledek našich sil, ale to ji nikterak nečiní jednoduchou. A nejen ona, ale vše v nadpřirozeném řádu vyžaduje naši účast, která je náročná, ba bolestivá. Je to podobné jako se mší – je to samozřejmě nesmírný dar, který je nám dán zcela zdarma a sami ho nemůžeme dosáhnout ani kdybychom se rozkrájeli, ale – a to mi snad všichni ministranti a kostelníci dosvědčí – nikterak to neznamená, že by Boží milost zajistila přípravu za nás. Je potřeba připravit kostel    (ten musel někdo předtím postavit a jeho potřeba uklízet a opravovat), mešní nádobí a roucha (ani ta většinou nespadla z nebe), založit modlitby v knihách, přečíst čtení, no je toho víc než dost, to už znáte sami. Ale během mše je většina lidí v pohodě (pokud to není přesilovka, tedy mše, kdy za oltářem je víc lidí než v lodi) mají dost klídku na to, aby si to užili, stačí „jen“ sedět, případně stát a klečet či poslouchat. V osobní modlitbě takovéhle vymoženosti k dispozici nemá nikdo kromě zavilých mystiků, kteří jdou od extáze k extázi, a tak je potřeba se o to víc snažit. Neslibuji velké výsledky, ostatně sám jsem žádných velkých nedosáhl. Zato zaručeně slibuji, že kdo do modlitby nedá žádnou námahu nedá, výsledky budou a to tak, že strašné, poněvadž vám jí to leda znechutí a to bude velká škoda. Takže, pěkně do rachoty.