Když je dominikán vůl

 Svatý Tomáš Akvinský slaví dens svátek

Ne, nebojte se, (výjimečně) nebudu psát o sobě. Budu psát o někom podstatně inteligentnějším, moudřejší a světějším než já. A přesto ho jeho kolínští spolužáci počastovali přezdívkou „Němý vůl“. Nebudu se tady šířit o jeho přetahování s rodinou, které vyvrcholilo lekcí z asijských bojových umění udělenou jedné nebohé prostitutce, debužírování u stolu velkého francouzského krále svatého Ludvíka IX., armádě jeho sekretářů, ani subtilních teologických problémech (kupříkladu jestli mohou být kněží socky), které svého času vyprovokovaly v největší metropoli Západu pozoruhodná povstání a pouliční bitky znesvářených studentů, které se zopakovaly o cirka nějakých sedm set let později (1968), pravda za krapet odlišných podmínek. Inu, s teology bývá švanda! Raději bych však podtrhl několik důležitých vlastností tohoto světce, které si dovolím shledávat inspirujícími i pro ty, kteří studují něco jiného než teologii (což je škoda), a pro ty, kteří nejsou a ani nechtějí být dominikány (což je zatraceně velká škoda!). Tedy, udivující je především Tomášova pokora, jež u něj přijímá formu „profesní pokory“. V dané epoše byl systém akademických gradů už velice propracovaný a k tomu, aby se člověk přenesl přes nižší příčky, musel podstoupit celou řadu dost otravných studijních úkolů. Svatý Tomáš přes veškerou svou genialitu poctivě prošlapal všechny tyhle nižší ranky a to tím způsobem, že někteří mu dokonce upírali jeho komentář k Izaiášovi s tím, že je příliš fádní. Vtip je ovšem v tom, že bylo potřeba nejdřív projít touhle základní propedeutikou, jejímž cílem nebyla originalita, ale poctivé osvojení si základních postupů. Nakonec se však celkem záhy prokousal všemi hodnostmi až k té nejvyšší, magisterské (obdoba dnešních profesorů) s nímž obdržel katedru na Sorbonně, tehdy nejvýznamnější univerzitě, zvláště co se teologie týče. A právě tady se ukazuje jeho ještě hlubší pokora. Řád tehdy uplatňoval ne zrovna dvakrát vznosnou strategii, spočívající ve snaze vyprodukovat co nejvíce magistrů v co nejkratší době za účelem dosažení patřičně rozsáhlého profesorského sboru. Kvůli tomu bylo uvolňovat katedry, kterých byl jen omezený počet, aby je mohli obdržet další bratři, nově ustanovení do magisterských funkcí. A tak Tomáš opouští nejprestižnější akademický post a míří na nově zřízené učiliště, na kterém učí ty největší neumětely neschopné univerzitního vzdělávání. Kdyby tohle učinil dnes nějaký vysokoškolský profesor, asi by si vysloužil od svých kolegů přízvisko „Vůl“, i bez toho „němý“.

Svatý Tomáš nakonec skončil

 …za mřížemi, tedy alespoň jeho ostatky

Tomášova velikost nespočívala snad ani v tak jeho originalitě, jako spíš ve schopnosti využít všeho dobrého, co v dané doméně existovalo, ve schopnosti nechat se poučit a píli, se kterou pracoval. Vždycky, když mi stoupá krevní tlak nad tím, že musí vypisovat všechny možné a hlavně nemožné bibliografické údaje, vzpomenu si, že on ve své době vynikal poctivostí, s níž se snažil citovat autority a vyhledával skutečné autory výroků, které používal (byť mu to nezabránilo v mnoha secích). A když musím (pokolikáté už!) přepisovat svojí trimestrální práci a dělat v ní přehršle oprav a škrtů, vzpomenu si, jak vypadají manuskripty Tomášových děl – vpisy, opravami a škrtanci se to tam jen hemží …

Alespoň má luxusní vězení …

 v Toulouse

Bylo to hodně těžký, ale musel jsem seznat, že nikdy nebudu tak dobrej jako náš Tomáš (bez ohledu na to, že ho přeci jen hravě překonávám, co se týče znalostí geografie Ameriky, Francouzské revoluce, anglického jazyka, letů do vesmíru, české politické scény, užívání Windows Vista, české literatury, filmů a spousty skvělých lidí, kteří brouzdají Signály …). Kdybych si měl vybrat, jestli chci spíš jeho pokoru nebo učenost, vybral bych si pokoru. Ale vzhledem ke své pýše vidím jako reálnější tu učenost. Snad jedině, že byste se za mě hóóódně moc modlili. Já se teď půjdu modlit za Vás do „svatotomášského vězení“, které máte možnost vidět na přiloženém obrázku.