SLAVÍme Tě, Pane, hlásÁme Tvé divy

Bylo to před dvanácti lety. Byl jsem příliš malý, takže nebylo nikterak možné, abych jel na zápas, ale mohl jsem jít na předvolební mítink ODS, na našem největším (a de facto jediném) choceňském náměstí. Těšil jsem se, že tam přijde Ivan Pilip, ale přijala jen tehdejší mluvčí Jana Petrová, s tím, že Ivan Pilip se omlouvá, ale jako ministr nejen školství a mládeže, ale také tělovýchovy předává v Liberci Slavii pohár (přitom ho měla jistej už alespoň kolo před koncem, takže to mohl vědět). Docela jsem byl zklamaný (to jsem ještě netušil, že po svém obrácení se s ním setkám na Eucharistickém kongresu v Hradci Králové a pak dokonce tváří v tvář v televizním pořadu Na hraně), ale uznával jsem, že to byla spravedlivá příčina. Jó, to byl tehdy tým, s Poborákem, Vláďou Šmícou (ty kráso, von byl tehdy stejně starej jako já teď, to je hustý!), Radkem Bejblem, Suchopárkem… no zlatá generace, která těch titulů mohla nasázet v řadě vícero. Jenže pak přišlo Euro, stříbrný medaile a výprodej hráčů, z nichž se po letech vrátil právě jen ten Šmíca … Jenže nepřišlo jen Euro, ale taky volby, které tehdy pravice nečekaně prohrála a jak čas ukázal, těch proher nasázela v řadě opravdu vícero (a nesnaž se mi, Mirku, namluvit, že posledně to byla nějaká výhra!)

No, přes nekončící sérii jejích proher jsem nepřestal být stoupencem politické pravice. No a přes marné snahy svého týmu nejprve obhájit a pak získat titul, jsem nepřestal být slávistou. Dočkal jsem se se Slávií (byť jsem opět nebyl u toho, byť už jsem starší, z Toulouse je to trochu z ruky), věřím, že se dočkám i v politice. Ale když už se připravoval na psaní tohohle příspěvku, uvědomil, že fanoušci některých klubů podporují věrně své oblíbence celý život, bez toho, že by se byli dočkali titulu – vlastně většina. Ale ani mi přece Slavii nefandíme, protože vyhrála; naopak si troufám říct, že Slavia vyhrála, protože jsme ji fandili. Nechci teď dělat reklamu fotbalu a už vůbec ne tvrdit, že je to kdovíjak zbožná aktivita, ale právě to, že člověk je fanouškem svého týmu na základě jiných kritérií, než jen, že onen pořád vyhrává, dokládá, že přeci jen – i v dnešním konzumním světě – má pravdu reklama na Mastero Card „Jsou věci, které si za peníze nekoupíte“.