„Tělo Kristovo“. Tuhle větu slýcháváme tak často (ve Vašem vlastním zájmu Vám přeji, aby to bylo minimálně tak šedesátkrát za rok, pokud možno i vícekrát), že nám snad může uniknout její vzácnost. Vzhledem k tomu, že však se počet mnou navštívených mší, jež by byly slouženy ve francouzském jazyce, právě někdy touhle dobou dosahuje tisícovky a měl by tak převýšit počet těch, jichž jsem se účastnil ve svém mateřském jazyce, tato věta si pro mne zachovala svou vzácnost (či spíše ji s lety strávenými ve sladké Francii znovu získala). A navíc nevyšla z úst lecjakého kněze. Normálně by k výjimečnosti celé situace byla stačila prostá skutečnost, že oním knězem je Francouz (a ona slova vyslovil velmi čistě), ovšem nezůstalo pouze u ní. Je to Francouz, který žije v Čechách. Je to mnich, který takřka nevychází ze zdí svého kláštera. Takže setkání s ním není vůbec samozřejmá záležitost, nota bene pro řeholníka studujícího ve Francii. Ano, setkání s Domem Samuelelm, převorem kláštera trapistů v Novém Dvoře je vzácná událost. Ovšem tentokrát mi také napomohla odhalit vzácnost setkání mnohem důležitějšího, při němž se však Kristus halí do tak skromných a chudých realit (a teď tím nemyslím jen způsoby chleba a vína, ale také rubriky mše, které se, přiznejme si to, oposlouchají). Snad mne to alespoň nějaký čas ochrání před plíživým přízrakem laxnosti, která se vkrádá do života akolyty, který servíruje Tělo a Krev Kristovu a pomalu si přestává uvědomovat, Koho mu to vlastně jemu, hříšníkovi, svěřila svatá Církev do rukou. Církev, Církev jež je Tělo Kristovo, jak mi celá ta příhoda také připomněla. A v různosti jejích údů se stane, že francouzský kněz žije v Čechách (a modlí se česky) a když už přijede do Francie, mluví také česky. A český řeholník žije ve Francii, modlí se francouzsky a vzhledem k tomu vyslovuje „Sang du Christ“ (k podávání Corps du Christ se ve Francii dostanu jen výjimečně) mnohem častěji než „Tělo Kristovo“. Inu, česky jsem (zatím) úplně nezapomněl, ale ještě pár let bych měl počítat s tím, že „Tělo Kristovo“ budu slýchat a pronášet jen málokdy. Kéž vzácnost těch slov bude připomínat mě (i těm, jimž je budu pronášet) vzácnost toho, který se nám dává tak štědře, že ta slova můžeme slýchat každý den. Tak si toho važme a využívejme toho.
Požehnané Vánoce přeje fr. Ludvík OP všem čtenářům svého blogu a přeje jim i sobě zachování přízně
Děkuju za kásný článek. Taky Ti přeju krásné Vánoce a šťastný celý příští rok. Užíj si oslavy narození Ježíška.
Taky děkuju za článek a přeju požehnané Vánoce.
ad oba : Také děkuji
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.