Přiměřeně sarkastické a nadprůměrně trefné hlášky dominikánského klerika

Mám tolik práce, že jdu raději napsat příspěvek do blogu… 2

21. 1. 2010 22:02
Rubrika: Úvahy | Štítky: manželství , zasvěcený život

 

Vono záleží, takovej bowling třeba hrát můžu ... jen ho umět.

Ano, úmyslně tady odkazuji na jednu svou oblíbenou knihu (oblíbená je zejména pro to, že člověk, který mi ji věnoval je přítel mému srdci nesmírně drahý), nejen pro to, že ji napsal jeden Vejchodočech (ano, tušíte správně, další plánovaný příspěvek by měl být opět Vejchodočech ... pod sněhem) - BTW: jeden pražský bohemista mě v Hradci přesvědčoval, že není normální říkat „mražák" a „mamka", že to prej říkáme jenom my, Východočeši. Tedy, on mluvil o Pardubičácích, tak jsem se snad nedotkl Hradečáků ... no - ale především proto, že je to pravda. Tohle pondělí jsem splnil učební plán jen na 50% a dneska ještě na míň, takže opravdu ve zkouškovém nevím, co dřív („Hele, Luigi, a můžeš mi říct, kdo se díval celý odpoledne na Tenkrát v Americe?" „Počkat, to bylo minulej rok ..." „No a kdo dneska po Skypu kecal dobrou hoďku s Clemence ?" „Taková drzost, nějakej připitomnělej vnitřní hlas mi nebude kazit můj blog. Nemám čas a basta!"), inu rozhodl jsem se vyslyšet mnohé prosby (uznávám, už staršího data, jenže ve chvíli, kdy byly psány, jsem byl právě pod tím sněhem a v Hradci, a tak pročež jsem nechodil na net ... a to všechno si přečtete.) a pokračovat v psaní blogu. Je pravda, že slavné sliby Vám opět více podtrhnou, co je opravdu důležité a prioritní, upřímně řečeno, má blogerská kariéra není úplně to nejdůležitější v mém životě ... ale nechci se vymlouvat.

Tyhle Vánoce byly výjimečné tím, že byly první po mých slavných slibech. A zrovna tentokrát jsem byl přímo zahlcen dotazy, zda uvidím svou rodinu a jestli mi chybí etc. ... Což shledávám, s dovolením, svrchovaně zvláštním. Většina lidí mého věku neoplývá příliš touhou trávit veškerý čas rodiči, ba co víc, většina lidí mého věku je na cestě se těmi rodiči stát. A jsou na ní více či méně pokročilí. Tentokrát jsem byl však zaskočen, jak daleko už mnozí pokročili. Víceří pánové mé generace mne vítají majíce děti, ženu v požehnaném stavu, či prostě alespoň ženu ve stavu milosti posvěcující. Já nemám ani jedno, ani druhý, ani třetí, mohu tak maximálně doufat, že ve stavu milosti posvěcují se nacházím já sám. Nejdřív to přicházelo divné mě, pak jsem si uvědomil, že divnej jsem ten já. No, a budu už jen čím dál divnější, právě kvůli (pardon, „díky") těm slavnejm slibům už se na tom nic nezmění... Dokud mí přátelé byli ještě svobodní (a já taky, po časných slibech to člověk ještě může zabalit), rozdíl mezi námi nebyl zdaleka tak znatelný, teď však začínají znatelně vystupovat jeho kontury a on sám se prohlubuje. Zkrátka žijeme jinými realitami a je čím dál těžší dobře rozumět světu těch druhých, stejně jako pro ně je stále těžší rozumět tomu mému (Bohu díky, mnozí se snaží převelice). Těžké není jenom přijmout tu částečnou neschopnost porozumět, ale i to, že jsem to já, kdo působí tu „nenormálnost" (no jistě, člověk je zvyklý vnímat svět podle sebe a představovat si, že tak, jak to prožívá on, tak to prožívají víceméně všichni. Představte si potom tu hrůzu, když jsem si uvědomil, že zdaleka ne všichni lidé chtějí býti řeholníky! A co víc, oni jimi ani nejsou!).

Tak takhle asi působí slavné sliby s tím několikaměsíční odstupem - hlavní je uvědomění si té nenormálnosti (řekl bych „nadpřirozenosti", ale nechci zneužívat své teologické formace) oné cesty, kterou jsem přijal a po níž nás kráčí proklatě málo. Chápejte, je to těžké, být řeholník, člověk většinou příliš neviděl, co to obnáší, než se jím stal, kupříkladu já jsem neměl v rodině jediného řeholníka. Bohu díky, mí synové a vnuci na tom už budou o něco líp ;-)

 

Zobrazeno 3437×

Komentáře

Anna Otrubová

No, napadá mě mrazící box...

LudvíkOP

ad dva poslední: prej to má bejt "mrazák"

Zobrazit 15 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz