Přiměřeně sarkastické a nadprůměrně trefné hlášky dominikánského klerika

Mám tolik práce, že jdu raději napsat příspěvek do blogu… 2

21. 1. 2010 22:02
Rubrika: Úvahy | Štítky: manželství , zasvěcený život

 

Vono záleží, takovej bowling třeba hrát můžu ... jen ho umět.

Ano, úmyslně tady odkazuji na jednu svou oblíbenou knihu (oblíbená je zejména pro to, že člověk, který mi ji věnoval je přítel mému srdci nesmírně drahý), nejen pro to, že ji napsal jeden Vejchodočech (ano, tušíte správně, další plánovaný příspěvek by měl být opět Vejchodočech ... pod sněhem) - BTW: jeden pražský bohemista mě v Hradci přesvědčoval, že není normální říkat „mražák" a „mamka", že to prej říkáme jenom my, Východočeši. Tedy, on mluvil o Pardubičácích, tak jsem se snad nedotkl Hradečáků ... no - ale především proto, že je to pravda. Tohle pondělí jsem splnil učební plán jen na 50% a dneska ještě na míň, takže opravdu ve zkouškovém nevím, co dřív („Hele, Luigi, a můžeš mi říct, kdo se díval celý odpoledne na Tenkrát v Americe?" „Počkat, to bylo minulej rok ..." „No a kdo dneska po Skypu kecal dobrou hoďku s Clemence ?" „Taková drzost, nějakej připitomnělej vnitřní hlas mi nebude kazit můj blog. Nemám čas a basta!"), inu rozhodl jsem se vyslyšet mnohé prosby (uznávám, už staršího data, jenže ve chvíli, kdy byly psány, jsem byl právě pod tím sněhem a v Hradci, a tak pročež jsem nechodil na net ... a to všechno si přečtete.) a pokračovat v psaní blogu. Je pravda, že slavné sliby Vám opět více podtrhnou, co je opravdu důležité a prioritní, upřímně řečeno, má blogerská kariéra není úplně to nejdůležitější v mém životě ... ale nechci se vymlouvat.

Tyhle Vánoce byly výjimečné tím, že byly první po mých slavných slibech. A zrovna tentokrát jsem byl přímo zahlcen dotazy, zda uvidím svou rodinu a jestli mi chybí etc. ... Což shledávám, s dovolením, svrchovaně zvláštním. Většina lidí mého věku neoplývá příliš touhou trávit veškerý čas rodiči, ba co víc, většina lidí mého věku je na cestě se těmi rodiči stát. A jsou na ní více či méně pokročilí. Tentokrát jsem byl však zaskočen, jak daleko už mnozí pokročili. Víceří pánové mé generace mne vítají majíce děti, ženu v požehnaném stavu, či prostě alespoň ženu ve stavu milosti posvěcující. Já nemám ani jedno, ani druhý, ani třetí, mohu tak maximálně doufat, že ve stavu milosti posvěcují se nacházím já sám. Nejdřív to přicházelo divné mě, pak jsem si uvědomil, že divnej jsem ten já. No, a budu už jen čím dál divnější, právě kvůli (pardon, „díky") těm slavnejm slibům už se na tom nic nezmění... Dokud mí přátelé byli ještě svobodní (a já taky, po časných slibech to člověk ještě může zabalit), rozdíl mezi námi nebyl zdaleka tak znatelný, teď však začínají znatelně vystupovat jeho kontury a on sám se prohlubuje. Zkrátka žijeme jinými realitami a je čím dál těžší dobře rozumět světu těch druhých, stejně jako pro ně je stále těžší rozumět tomu mému (Bohu díky, mnozí se snaží převelice). Těžké není jenom přijmout tu částečnou neschopnost porozumět, ale i to, že jsem to já, kdo působí tu „nenormálnost" (no jistě, člověk je zvyklý vnímat svět podle sebe a představovat si, že tak, jak to prožívá on, tak to prožívají víceméně všichni. Představte si potom tu hrůzu, když jsem si uvědomil, že zdaleka ne všichni lidé chtějí býti řeholníky! A co víc, oni jimi ani nejsou!).

Tak takhle asi působí slavné sliby s tím několikaměsíční odstupem - hlavní je uvědomění si té nenormálnosti (řekl bych „nadpřirozenosti", ale nechci zneužívat své teologické formace) oné cesty, kterou jsem přijal a po níž nás kráčí proklatě málo. Chápejte, je to těžké, být řeholník, člověk většinou příliš neviděl, co to obnáší, než se jím stal, kupříkladu já jsem neměl v rodině jediného řeholníka. Bohu díky, mí synové a vnuci na tom už budou o něco líp ;-)

 

Zobrazeno 3438×

Komentáře

LudvíkOP

ad dva poslední: prej to má bejt "mrazák"

Anna Otrubová

No, napadá mě mrazící box...

Michal

ad mražák a mamka -> běžně používáno ve všech místech mého života (Morava a Slezsko). K tomu mražáku, se ženou se akorát dohadujeme, jestli něco dáme "do mražáku" nebo "na mražák", na Moravě se běžně říká "na mražák" :-D A v životě jsem nikoho neslyšel používat slovo mraznička (nebo je jiný ekvivalent k mražáku?)

LudvíkOP

ad Neposeda: upřímně řečeno, nikdy bych neřekl "u rodičů doma"<br />
ad Ester: to je psaný proto, aby to rozesmálo, tak jsem rád, že to splnilo účel.

LudvíkOP

ad všichni: kvůli tomu "mražáku" a "mamce" snad svýho pražskýho kamaráda a kolegu bohemistu ukamenuju ;-)

Andrea Hýblová (Neposeda)

Ty jo, já se právě vrátila po 3 dnech doma u rodičů a po setkání s mými nevěřícími přáteli (jako bych v Liberci měla nějaké jiné a ti, co i věří o řeholním životě mají také moooc divné představy). Zažila jsem úplně stejné situace. Jen asi tobě se nestalo,že by kámoš do telefonu říkal, že sedí na baru s hezkou blondýnou a že je to řádová sestra (a musel vysvětlovat, že ne jedna z mnoha v nemocniční řadě:-).<br />
PS: u nás v Sudetech je mamka i mražák, ale možná, že to mám od dědy sendražskýho a nebo z Orlicka z otcovy strany...

Ester

"Víceří pánové mé generace mne vítají majíce děti, ženu v požehnaném stavu, či prostě alespoň ženu ve stavu milosti posvěcující. Já nemám ani jedno, ani druhý, ani třetí, mohu tak maximálně doufat, že ve stavu milosti posvěcují se nacházím já sám."<br />
---- Tak to mě fakt rozesmálo:-)<br />
<br />
Nejdřív to přicházelo divné mě, pak jsem si uvědomil, že divnej jsem ten já. <br />
---- :-)<br />
<br />
"....teď však začínají znatelně vystupovat jeho kontury a on sám se prohlubuje. Zkrátka žijeme jinými realitami a je čím dál těžší dobře rozumět světu těch druhých, stejně jako pro ně je stále těžší rozumět tomu mému"<br />
---- Ty jo, asi je to těžší než jsem si myslela. Taky mám pár kamarádů a přátel v klášteře....a doteď mi to připadalo v poho. Asi proto, že eště ty děti (moje ani jejich:-)) nejsou na cestě:-) <br />
<br />
"Těžké není jenom přijmout tu částečnou neschopnost porozumět, ale i to, že jsem to já, kdo působí tu „nenormálnost" (no j

Ester

Neposeda: "a ne jedna z mnoha v nemocniční řadě:-)" Tak to je taky dobrý:-)<br />
<br />
Heh, asi před rokem sem mluvila v Německu o někom, kdo chce jít do kláštera....a jedna holka (Češka, katolička) mě úplně vyvedla z konceptu, když řekla: "Ono se ještě dneska chodí do kláštera?!"<br />
Jak to udělat, aby to bylo vnímaný jako něco hodnotnýho, krásnýho, případně záviděníhodnýho:-), jít speciální radikální cestou za Bohem?

LudvíkOP

ad P@j@: díky šváro<br />
ad Ferenc: vešekerá podobnost je čistě náhodná, už proto, že nejsem kněz

Ferenc

Poslední věta mě připomíná otřepaný vtip: Baví se dva kněží a jeden říká: "My už ten celibát nezrušíme, snad se to povede dětem našich dětí"

P@y@

Dobrej článek můj "vyženěnej brácho" :o). Jsem Vejchodočech a jsem na to též hrdej.

dromedar

"mamka" se říká i u nás na Kladně, "mražák" ne :)

Jayef

U náš v Prazae se říká mražák i mamka.

terre-eau

.... a musis mat okolo seba vela veriacich priatelov, ked uz mnohi maju rodiny. Ti z mojho okolia su na 95% bud slobodni, alebo ziju v partnerstve.

terre-eau

Celkom ma tesi, ze reholnici su normalni aspon v tom, ze plnia studijny plan na "50% alebo este min." To je pre vsetkych studentov, ktori si uz pomaly trhaju vlasy v skuskovom, povzbudive.

Zobrazit 15 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz