„Žeň je sice hojná, ale dělníků málo.“

Tak tuhle větu jsem, vážení, četl předevčírem, včera a dnes ji budu číst zas ... a to dokonce na mši! Asi si, děti , říkáte: „Copak nám to ten čerchmant dělá, že se sápe během mše k evangeliu?" Inu, vysvětili mne na jáhna. Ano, ano, už je to tak - nevěřte, nevěřte, stejně je to pravda. Tak si říkám, že už ta žeň musela být fakt hojná, a dělníků fakt hodně málo, že došlo až k takhle krajnímu řešení, ale co už nadělám? Já si to nevymyslel ... je opravdu příhodné, že se říká „přijmout" svátost svěcení, poněvadž tím hlavní je opravdu přijetí ... přijetí Boží vůle, přijetí toho, že netuším, co všechno má služba bude obnášet (a to je jedině dobře, poněvadž by mne to jinak mohlo zbytečně odrazovat), přijetí svěcení... Nevím jen, jak mne přijmou ostatní, až mne poprvé potkají v dalmatice, přijde mi totiž, že někteří lidé mají kupodivu tendenci brát řeči takhle oháknutých osob nesmírně vážně ... tak se to snažím trochu kompenzovat tím, že se tak vážně neberu a připomínám si, že mne čeká ještě dlouhá cesta ... i tak bych ale rád vyjádřil vřelé díky všem, kteří mne na těch dosavadních úsecích podporovali a pomáhali mi  a stejně tak i přání, že v tom budou i nadále pokračovat.

"Je to větší fuška, než jsem čekal ..."