Toulouská reality show

 

Ano, ano, třebaže to patří do rubriky, Pulp reality historky z konventu, jde o krutou show realitu. No, minimálně realitu. Tak jako tak, slavný den nadchází, kdy nadčasové úvahy, eschatologické nosnosti přenechávají místo starému dobrému uleženému blogu plnému hořkých výlevů na nepochopení ze strany celého světa, manželky (to vlastně ne), nespravedlivé zacházení a vůbec, vždyť to znáte. Co je však hlavní, je potěšující skutečnost, že Váš milovaný, úžasný a jedinečný 1. Ludvíkův dominikánský blog pokračuje.

 

A to přesto, že máme na krku a v kalendáři zkouškové. To je ta krutá realita, to je ten důvod, proč jsem jako nadpis zvolil právě reality show. Nám řeholníkům je totiž leckdy vytýkáno a nezřídka dosti značným právem, že o reálném životě nemáme ani tucha. Jak vidno, máme alespoň někteří alespoň o něčem. Například o zkouškovém; a to prosím o takovém, o kterém nemá zřejmě tucha asi většina z vás. Sestává ze dvou týdnů, přičemž první máme na učení a zároveň v něm skládáme zkoušky a druhý máme už jen na ty zkoušky, přičemž nám už v něm začínají prázdniny, až na to, že jednu zkoušku máme i během nich. No, jak se říká, pomodlit se za mě můžete, ale asi bude ještě účinnější, když se kouknu na ty skripta. To, že teologie je věda andělů, ještě neznamená, že z ní člověk nemůže vyletět i když je bez křídel.

 

Lesk ...

Náš staroslavný „amfík“ vyblejsknutý od Barmana

a bída naší školy

vstup na naši fildu a přifařené fakulty vyblejsknutý (i s Juzkovou maminkou) od Barmana

A  nezůstává jen u nich, takovej obyčejnej řeholník jako já vás hravě předběhne v reálné znalosti další mnohých realit, které sice neprodává, které však vytváří jednu opravdu geniální show. Naskakování na poslední chvíli do dveří plně automatizovaného Metra, chlouby nejrychleji se rozvíjejícího města Francie. Chystání ne na stůl, ale hned na několik stolů, slovy od čtyř do osmi. Krásné procházky po cihlové metropoli největšího francouzského regionu. Přepravu ikon na pojízdném podstavci stylem „doplňovači munice na letadlové lodi“.  No a pak spoustu realit, které prostě jednoduše sdílíme s ostatními smrtelníky, jako vstávání na ranní letadla,

chození na plavák (i když je pravda, že lidi z kostela jsou většinou docela překvapeni, když mám na sobě místo hábitu plavky), koukání na filmy, přestože zkouškové máte na krku (no, jo to jsou ti naši studenti, když za nima člověk přijde, aby šli pěkně meditovat Písmo, děsně zdvořile se omluví, že mají spoustu práce a druhý den ho nejenom svádějí, aby se s nimi šel kouknout na film, ale ještě somrujou bedýnky, aby to měli stereo). Zkrátka a dobře, třebaže se na nás lidi na ulici dívají jak na ryby v akváriu, zatím nám nikdo žrádlo nesype, takže ještě nějakou dobu se budeme muset nechat dotýkat realitou, pokud chceme účinkovat naší úžasné show hlásání Božího království.

A takhle to vypadá uvnitř vily Božích VyVolených Oslíků Profíků

S prostíráním v refektáři našeho atomového krytu nám někdy přijede pomoci i Vesmírný Tým, viď Juzku! Jen Barman se jako obvykle fláká a fotí.

Ale je jasný, že ta show, na které s radostí a láskou účinkujeme má taky svá specifika, to se pokusím krapet popsat v dalším plánovaném příspěvku, který prozatím nese pracovní název „Vesmír forever“. Takže zůstaňte na příjmu.