Sem fakt sorry, tedy v původním smyslu slova, totiž úplně zničenej lítostí. Leč, chtěl jsem sem původně psát o svém nadšení neskonalém, s jakou radostí jsem spatřil Vesmír, a není mi toho dopřáno. A to vůbec není dáno tím, že bych tam nebyl bejval zažil překrásný okamžiky, právě navopak, opravdu intenzivních chvil jsem si tam požehnaně užil. Avšak cejtím jakousi povinnost napsat svou reportáž z „Vopačný strany barikády“ byste taky, tedy někteří z Vás mohli mít lehce tucha, jaký to bejvá, když je někdo ze Zvodpovědnejch jako by zlej. Situace byla asi taková, že Vesmírný Team, Taneční Team plus moje Středečnost (Velkej hříšník + moje maličkost = moje středečnost). Na začátku mýho pobytu tam mi přišlo dost nepochopitelný, proč ta napomínání vohledně dodržování večerky. Na konci mýho pobytu mi přišlo naprosto nepochopitelný, že všechny ty naše nářky, prosby a nadávky se totálně míjely oučinkem a přicházely totálně vniveč. Nechci se nikoho dotknout, ale asi bych měl, tak to tedy učiním. Vlastně blbost, dotknout se jich chci, že jo, vždyť je to pro jejich dobro.
Takže situace naprosto modelová A:
Je asi tak minuta před večerkou a vyrazil jsem na „vyhazovací akci“. Plná jídelna, stárna, chodba a to všechno mě vlastně už ani nepřekvapuje, nasazuji patřičně zlej ksicht, aby to alespoň někteří brali vážně. Naprosto éterická a stoprocentně způsobná dívčina mi s neodolatelným výrazem ve tváři sděluje, že „to ví“ (jako, že už tam nemá co dělat). Tak proč se kurnik, podle toho neřídí! Ale horší je teprve před náma. Naprosto krutě sympatickej borec si s totální samozřejmostí právě minutu před úderem večerky začne mazat chleba, asi mu véča nestačila k nasycení a čtyři hodiny volného času po ní k namazání krajíce. Vlastně bych ho měl litovat, takhle pozdě jíst by vodrovnalo i Ludvíkův všežraveckej žaludek s přímým vstřikováním kyseliny sírové spolehlivě rozkládající nestrávenou potravu. Ujišťuji Vás i jeho, že v tý chvíli nemá člověk strach ho seřvat, ani ho nezadržuje přehnané milosrdenství, ale ta nevídaná bohorovnost je tak odzbrojující, že tam člověk může fakt jen zůstat stát s čelistí na půl žerdi.
Modelová situace B:
Víceméně stejný schéma, leč „vylepšený“ vo to, že dotyčnej má tu drzost tvářit se jako, že von je ten zvodpovědnej, kdo mi s tím pomáhá, takže zůstává vzhůru čistě proto, že ví, že se to nemá a tudíž dohlíží na ostatní, který taky spát nejdou. Takovej si fakt koleduje zas vo to, že čelist mu na půl žerdi srazím já svou levičkou (nohou samozřejmě).
Modelová situace C:
Nonšalantně smáčené vlasy, v ruce přehršle kondicionérů, šampónů a dalšího chemickýho svinstva a v ústech omluva na půl jednu v noci naprosto příhodná, že si „jenom šla umýt vlasy“. Normálně bych zůstal beze slov, zahanben tím, že jsme těm chuděrám ani nedovolili tak základní věc jako si umýt vlasy. Leč, už mě vytočili tak, že se normálně nechovám, tak ji dávám pořádné kázání. Jako předtím neměla vodvahu se mi ani podívat do vočí, když se vymlouvala, tak teď ani nemá tu vodvahu si vyslechnout vodopád mejch rozhořčenejch slov a nastavuje mi záda, letíc po schodech do svýho pokoje.
Sečteno a podtrženo, několik postřehů, proseb a rad.
toho zneužívaj … takřka všichni
tím víc dělaj haló z toho, když se dovolí vod nich něco chtít
neznamená, že všichni rovno !!! Já se svými bratry mám vesměs opravdu krásné a vpravdě bratrské vztahy, ale to předpokládá, že jsem si vědom své pozice, která je pozicí bratra s jednoduchými sliby a tudíž je jiná, než pozice mýho magistra, převora nebo dokonce provinciála. A tudíž pozice většiny z Vás není stejná jako kněze na centru, ani jako týmáka, ani jako osoby zodpovědné za program
;-)
P.S.: Díky Marunce za to, že mne svým neodolatelným naléháním dovedla k dopsání tohoto příspěvku
ale no tak, dyt sme byli taky mlady :) ale je pravda, ze s dodrzovanim vecerek sou potize asi vseobecne vsude...
ad makabrózní špeluňka: já nevim, ale pořád mi přijdeš ještě celkem mladá, a pokud ne Ty, tak já si ještě celkem mladej připadám ;-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.