Někteří už studují dlouho, takže se jim říká „profesoři“, ale ať už se nacházíte v jakékoliv etapě života teologa, jedna věc pro Vás platí pořád. Jakkoli je předmět této vědy vznešený, disciplínu provozují lidé, a tudíž se jí nevyhýbá žádná z lidských slabostí a ubohostí. Mezi nimi i zkoušky. No a v tomto příspěvku bych Vám rád trochu přiblížil, jak takové zkoušky probíhají … tedy alespoň na ICT a teologickém studiu ffří Kazatelů v Toulouse. Nebudu psát o všech předmětech, pokusil jsem se vybrat ty, které budou dobře ilustrovat situaci.
První zkouška je (a předpokládám, že na tom se snad všichni shodnou) nejjednodušší, víceméně jsou to takový cvika, příprava potřebná žádná … Mám kliku, že na mě navíc vyšel docela milý text, o tom, zda by se bývala byla mohla vtělit nějaká jiná Božská Osoba než ta druhá. Avšak, jak podotýká Ivánek Horník „tomu štěstíčku je potřeba trochu pomoc“, což v mým případě znamenalo, že vím, co k dané otázce napsal svatý Jan Damašský. Je mi sice líto, že musím kritizovat svého nejoblíbenějšího východního Otce, ale co naplat, v tomto případě to klidně udělám, tím spíš, že jsem upřímně přesvědčen, že pravdu má svatý Tomáš. Taková rozehřívačka na začátek je výhodná, poněvadž člověka nastartuje a dodá mu elán, jehož mu bude vzápětí velmi zapotřebí.
Další zkouškou je totiž Pentateuch. Myslím, že musí být příjemnější hledět do tváře hochům z popravčí čety, než uhlazenému metrosexuálovi (to vůbec není myšleno zle, rozhodně na mě působí líp kněz, jenž dá za flakónky, pedi a manikúru hotové jmění, než kněz z generace těch, kteří – podle slov našeho submagistra – jsou schopni u keříku vykonávat malou potřebu, chroustat čerstvou mrkev a vést čilou konverzaci s kolemjdoucími – vše v jednom a tom samém okamžiku) P. Poirierovi (vida, pohnout s pár písmenkama a je z něj Poirot!). Sedí suše za svoji vyvýšenou katedrou, za celu dobu zkoušky nepromluví takřka slovo a nepohne brvou. Je pravda, že když jsem začal slovy: „Tento text je obřezaný …“ tak mě opravil řka, že obřezaný byl Abrahám, ale text je spíš ohraničený (francouzština má tato slova zrádně podobná), a když jsem v jednu chvíli pronesl, že slovo „dnes“ se v Deuteronomiu vyskytuje 73krát, tak mne na pár sekund uzemnil slovy „Tak to můžete rovnou jít, vyskytuje se tam čtyřiasedmdesátkrát“ … ale to bylo kromě závěrečného „Merci“ vše, co jsem se od něj dozvěděl. Bylo by trapně naivní pokoušet se zjistit cokoli ohledně jeho spokojenosti s mým výkonem, či dokonce mé známky…
Dalším důležitým předmětem je morální teologie. Osobně mi je dost příjemná, protože výklad je natolik logický a plynulý, že mi pak celá látka přijde naprosto samozřejmá. Naopak nevýhodou je to, že člověk dostane na výběr dvě otázky a mě vždycky trne srdce, kterou si vzít spíš, protože obě jsou velmi lákavé, nebo spíš se nemůžou rozhodnout, na jakou z nich se mi podaří víc zamachrovat.
Pokračujeme svatým Janem. Bylo mě trochu divný, že text, který jsem měl komentovat, byl ohraničen jako Jn 1,1-8, avšak vzhledem k tomu, že bratři zkoušení přede mnou mne upozornili na to, že úryvky jsou krátké, připravil jsem si prvních osm veršů a pak byl trochu vyveden z konceptu, když po mne zkoušející chtěla komentář celého Prologu. No, něco jsem k tomu řekl.
Teď mně čekají tvrdé jádro, tři zkoušky z dogmatiky a jedna ze středověké filosofie. Christologie je náročná až hrůza, člověk má kliku, pokud padne na hašteřící se mnichy Efezského koncilu a nemusí vysvětlovat modalitu subsistence vtěleného Slova. Nic proti Libanoncům, ale takoví maronitští seminaristé mají tuhle zkoušku jistě nespravedlivě lehčí než my nebozí latiníci … Pak jsou tu patristické christologie, tam naopak Východní jasně vévodí. Neměl bych to asi psát, ale ortodoxní (= katoličtí) autoři působí často spíše uspávajícím způsobem, právě proto že jejich nauka je ortodoxní, takže neříkají nic moc originálního, zato buřiči typu Tertulliána či Origena mají naprosto úchvatné texty.
No a pak středověká filosofie plná nabubřených géniů, kteří se urputně brání falešné skromnosti, studentských pitek a bitek, jež stály u zrodu pravidelného policejního sboru v Paříži, vzájemného osočování ve stylu „radši své studenty pošlou do bordelů (sic!), než by je pustily na naše přednášky“, stávek a stávkokazů, profesionálních filosofů, kteří vidí teology jako pohromu pro společnost, alchymistů, kteří si v klášterních celách suší zmijí hlavy a pak jim to ještě vynese titul „učitel církve“ a další výlupků, tedy vesměs velmi lahůdková záležitost.
Jak vidíte, být teologem, či na něj studovat je v podstatě velmi příjemná činnost, třebaže zkouškám se ani v této vědě nevyhnete …
No, uvidíme, co bude :-) myslím, že to pár let asi potrvá, teď jsi ještě student, ne? Nevím o tom, že bys byl uznávanouk, citovanou autoritou a kapacitou a několik myšlenkově cenných monografií :-) Však víš, jak to myslím. To je ta dominikánská pokora, že ano.
No to uvidime, zatim se cituju leda tak sam a mou autoritu neuznava ani muj pocitac Thomas ... a neni vubec jisty jestli se to kdy zmeni k lepsimu...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.