Dívka s démanty na tváři
http://www.girlwithapearlearringmovie.com/
Ano, přiznávám to hned, k titulu tohoto příspěvku jsem byl inspirován slavným obrazem a podle něho i natočeným filmem, jakož i jednou epizodou ze života svaté Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře (přečtěte si ji v Dějinách duše , knize, jež zcela jistě stojí za přečtení). Svatá Terezie se rozpláče při audienci u biskupa, jenž ji nechce povolit vstup na Karmel v tak mladém věku, načež onen opáčí něco ve smyslu: „Ale slečno, snad nedojde i na démanty“, nazvavše tak její slzy. Ta z našich biřmovanek, která se takto ozdobila při naší adoraci, pro Vás zůstane – na rozdíl od Claire – bezejmenná, totiž, zůstane pro Vás „dívkou s démanty na tváři“. A když jsem jí před Nejsvětější Svátostí podával alespoň kapesník, aby do něj mohla ukrýt démanty, říkal jsem si, jestli bych to neměl být já, kdo by měl všechny důvody plakat. Od mého biřmování uplynulo již tolik let, obdržel jsem tolik milostí (zejména mé povolání), oplývám tolika prostředky k prohloubení svého života s Pánem (modlit se v komunitě, studovat Písmo, na duchovní doprovázení si mohu vybrat ze superširoké palety renomovaných autorit etc. ;-) a neodvažuji se říci, že bych byl výrazně pokročil ve vztahu s Pánem, že bych ho miloval víc, hlouběji, lépe… Kolik jen příležitostí milovat jsem jen promeškal od té krásné chvíle, kdy jsem uslyšel slova „Ludvíku, přijmi pečeť daru Ducha Svatého“ … Jak daleko jsem často vřelosti těch, které jsem pomáhal připravovat.
Vrcholný okamžik Spielbergovy symfonie – po více než třech hodinách projeví hlavní hrdina v podání Liama Neelsona poprvé emoce
http://www.schindlerslist.com/
Photos copyright © 1993 Universal Pictures
Na konci vynikajícího filmu Schindlerův seznam se hlavní hrdina rozpláče řka : „Mohl jsem udělat víc“
A já si říkám : „Určitě jsem mohl udělat víc“. A znovu se ptám sám sebe, jestli bych se neměl rozplakat jako nažehlený nácek podnikem ve Svitavách (jenom na konci války). Ale co mi dává naději, či spíše kdo mi dává naději, jsou ti, pro které jsem toho mohl udělat víc.
Kdysi jsem četl knihu o japonských sebevražedných ponorkářích. Japonci totiž neměli jen sebevražedné letce – kamikadze, ale i sebevražedné manipulátory pum a sebevražedné ponorky. Hlavní hrdina knihy se přihlásí do výcvikového kurzu pro jejich „řidiče“. Záhy zde získá vynikajícího přítele, s nímž absolvuje drsný výcvik. Jeden výcvikový poddůstojník s nimi zachází zvlášť tvrdě. To se však ukáže být kromobyčejně nepředloženou krátkozrakostí. Hned po skončení výcviku jsou totiž mladíci – za „odměnu“, že se přihlásili k sebevražedným jednotkám – povýšeni na důstojníky a naši hrdinové se tak díky své vyšší hodnosti krutému pedantovi důkladně pomstí.
Věřím, že jsem byl prozíravější a byl jsem přeci jenom velmi milý vůči našim svěřencům, takže když je teď milost Ducha Svatého zavane do pro mne nedostupných výšek duchovního života, svých vysokých ranků na nebeském dvoře využijí k mému prospěchu (trochu jsem se k této myšlence inspiroval jedním citátem ze svatého Augustina).
Samozřejmě nemohu ručit za to, že by byl od nynějška život našich biřmovanců naprosto dokonale spalován a formován neuhasínající a neutuchající nadpřirozenou láskou Ducha Svatého a že by se z nich stali světci/svědci, kteří budou evangelizovat celé kraje a svou láskou zapálí celý svět. U některých o tom mohu dokonce silně pochybovat. Chtěl jsem jen říci asi tolik, že řeholní povolání nikomu nedává VIP vstupenku na stadion Nebe a že i ve ctihodném řeholním šatě jsem denně svědkem toho, že nejen „celníci a něvestky nás předcházejí do Božího království“ Mt 21,31, ale (kupodivu) i zbožní katolíci!
Řeholní život není hračka…
Chudák Buňuelova Viridiana by mohla vyprávět …
Její návštěva u strýce se změní v křížovou cestu …
http://www.csfd.cz/film/1114-viridiana/
Tak jen doufám, že až tam dorazíte, až nás tam předběhnete, kouknete nám taky trochu helfnout, abychom se tam s pomocí Boží došourali …
Jak otec biskup Jan Graubner neopomíná připomínat (viz jeho kázání v Klokotech na setkání s mládeží olomoucké arcidiecéze) – pastýř ovcí jde před stádem – viz toulouský arcibiskup; já pak dodávám, že pes Páně (v latině = Domini canes, tedy psi Páně, je stejné jak Dominicanes, dominikáni) – ať už je to čistokrevní malamut nebo podvraťák, za kterého by se i dobrý voják Švejk styděl, uzavírá průvod – viz má maličkost. Za fotku díky Benajminovi
Hm, a další článek bude kdy? Jinak docela dobrý, ale stálo by za to trošku si pospíšit.
Trochu slitování s těma, kdo maj zkoušky. No dneska snad přidám novej ...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.