Rog pro blog

Tak a je to tady! Totiž už tu byly, ale já se k tomu dostávám teprve teď. Lehce před rokem jsme tu měli 1. Signální, teď tu máme 1. blogrozeniny Ludvíkova blogu. Původně jsem do tý klaviatůry začal třískat čistě z toho důvodu, že jsem svýmu velkýmu příteli Pájovi chtěl udělat radost a vozkoušet, co ta jeho sranda všechno snese a k čemu je dobrá, no a taky mě hecovali mí mladší sourozenci, kteří již své blogy měli a především brácha známý jako Ramenáč sklízel smetanu pomíjivé slávy blogovité. No a má klášterním prostředím nikterak nezeslabená ješitnost mě vedla až k zuřivému písařství v prvním měsíci. Ta  posléze zcela zákonitě opadla a bylo nesmírným úspěchem, když jsem ještě napsal menší zamyšlení stran Lurdské růžencové poutě. Pak mne mé radostné povinnosti natolik rozptýlily, že do mě milej Icepoint musel šťouchnout, abych se probral. Tou dobou jsem si taky uvědomil, že místo v žebříčku nejoblíbenějších blogů, na kterým jsem se zezačátku dost záhadně voctl k svýmu velkým podivu, není zadarmo a není žádnou samozřejmostí, takže musím máknout, by mi nějaký to místečko v TOP 20 zůstalo. Právě tehdy jsem se začal na tomtéž žebříčku propadat vinnou Activ8, a dalších, mimo jiné mé milé kolegyně, Makabrózní špeluňky. Lednová ofenziva se však vyčerpala stejně jako předtím ta zářijová a přišlo období s jedním příspěvkem za měsíc, což mi někteří z Vás vyčítali jako nedostatečně časté.

V květnu jsem se snažil víc, leč nohy mi podrazily dvě věci. Jednak fakt, že mi jeden spolubratr upozornil, že píšu jen o sobě (posuďte sami), což mne přivedlo k zamyšlení, zda-li tomu tak je, a pokusu o alespoň částečnou nápravu. Větším zklamáním však pro mne byla skutečnost, že můj příspěvek Dívka s démanty na tváři, s nímž jsem si dal fakt hodně práce, se nedostal do denního výběru z blogů, což mi fakt otrávilo chuť dál něco písat, píšu to tak, jak to je, nebo teda bylo. Takže v červnu zas jen jednou. A v červenci byly už zase prázdniny, fakt nestíhačka, výsledkem tudíž ani řádka. V srpnu už to bylo lepší, byl to jeden z mých nejplodnějších měsíců. Pak návrat do Francie, tudíž píšu až teď.

Shrnuto? Snažím se dávat přednost kvalitě před kvalitou, tedy věc nějakou dobu promýšlet a pak teprve dát do nul a jedniček či bitů. Především jsem však velmi vděčnej všem čtenářům, nejen těm devětačtyřiceti, kteří ostřížím zrakem sledují můj blog, i když jim tedy přeci jen zvlášť stejně tak jako těm, co píší své reakce pod mé příspěvky. Věřím, že to je k něčemu dobrý, alespoň mne o tom dosud přesvědčují Vaše vesměs pozitivní reakce. Takže, čtěte dál, pište komentáře, doporučujte 1. Ludvíkův dominikánský blog svým přátelům, kamarádům a známým, zkrátka motivujte jeho líného autora k tomu, ať hejbne kostrou a přidává další příspěvky, pokud možno vyšší kvality. Proslýchá se, že další chce přidat nejpozději tuto neděli a bacha  - má bejt celkem morbidní.